ARTUR

Náš Artíček je náš první kocourek, vlastně úplně první kočka v celé naší veskrze psí rodině.

Je to krásný, skoro dospělý (zatím máme jeden a půl roku) a skoro devítikilový kluk. Moc jsem toužila po něčem chlupatém a mazlivém - nejlépe psovi, protože jsem na pejsky odmalička zvyklá. Bohužel má pracovní doba pejska nedovoluje, opravdu bych nestihla pořádně jej venčit. Proto bylo rozhodnuto, že si domů pořídíme kočičku. Prolistovala jsem spousty chytrých kočičích knih a našla to pravé plemeno - mainská mývalí kočka, kočka se psí povahou. Není to žádný drobeček, dospělý kocourek může vážit i 12 kilo.

Když už bylo rozhodnuto co vlastně chceme, zbývala jen drobnost - najít toho správného kocourka. Nechtěli jsme žádné mrně, přece jen jsme netušili, co od koťátka můžeme čekat - nejen my, ale i náš nově zařízený byt. Nakonec jsme našli půlročního kocourka, krásně vybarveného - černého s bílým čumáčkem a límcem a bílými podkolenkami. Vypravili jsme se pro něj do chovatelské stanice kousek od Ústí nad Labem (www.rainbowvalley-mc.com). Protože jsme měli odjet na týden na hory, mysleli jsme, že se na něj jen mrkneme a odvezeme si jej až po dovolené. Kocourek nás ale naprosto dostal, zrušili jsme lyže a odvezli si kocourka domů hned.

Artíček je ten nejhodnější kocourek na světě, naprosto čistotný, nikdy nezničil vůbec nic, ani naši novou koženou sedačku. Má své škrabadlo a často ho používá, nějak sám od sebe ale ví, že nábytek je tabu.

Artík také rád cestuje - k mé mamince na Moravu, protože tam má své dva psí kamarády, v létě s námi na chatu, na hlídání k druhé mamince, občas s námi zajde i do restaurace (když nás cestou přepadne hlad). Nemá rád přepravku, je přece velký kluk a nemusí být někde zavřený, rád sedí na klíně nebo na zadním sedadle. Když jdeme mezi lidi, je Art ve velké tašce ze které vystrkuje zvědavě hlavičku.

Pokud váháte, zda mainskou mývalí kočičku ano či ne, z naší vlastní zkušenosti radím jděte do toho.